http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-sochar-stanislav-rolinek--1013715

Ecce Homo - sochař Stanislav Rolínek

Sousoší husitských osobností - Jan Žižka, Jan Hus, Prokop Holý – na východní straně Velkého Chlumu u BořitovaFoto: Stzeman, volné dílo Wikimedia Commons

Před 110 roky se v Bořitově u Černé Hory narodil Stanislav Rolínek, úžasný a nejen v regionu proslavený sochař samouk, na jehož dílo v Rudce u Kunštátu se dnes chodí ročně dívat tisíce lidí.

Přišel na svět jako nejmladší dítě manželů Rolínkových, jeho otec, pivovarský dělník František, však zemřel už v dubnu 1903 a pro matku nebylo jednoduché uživit čtyři děti. Po absolvování školy v Bořitově a měšťanské školy v Rájci vstoupil Stanislav Rolínek roku 1916 do učení k mistru čalounickému Plhoňovi v Černé Hoře, kde pak pobyl tři roky. Poté začal pracovat jako dělník v černohorské nábytkářské továrně, ale počátkem roku 1924 musel zaměstnání opustit, neboť se u něj projevila tuberkulóza. 

Odjel se pak na pět měsíců léčit do zařízení v Pasekách. Rolínkovy umělecké sklony jsou doloženy již v době po návratu z léčení do Bořitova. V publikaci z roku 1936 je uvedeno, že olejem maloval krajinky, ale kromě nejistých fotografií pro to nemáme doklad. Při prvním léčebném pobytu na Pasekách začal Rolínek též modelovat. 

Poté, co se jeho zdravotní stav zlepšil, pracoval Rolínek asi půldruhého roku v brněnské Božánkově továrně na nábytek. Jelikož se však nemoc opět projevila, opustil zaměstnání a odjel se léčit do své rodné vsi. V této době, tedy kolem roku 1927, začal v nedalekém lese u Velkého Chlumu tvořit Dívčí hlavu a poté Husitské sousoší. 

Sousoší nadaného samouka získalo velký věhlas a všiml si ho i František Burian, bývalý starosta nedalekého Kunštátu a následně hlavní Rolínkům mecenáš a podporovatel. Ten byl Rolínkovým dílem tak nadšen, že mu nabídl finanční podporu a byt v Kunštátě, aby spolu vytvořili nadčasové dílo, které by celý region proslavilo. Burian si mohl své mecenáštví dovolit, jeho pohostinství a velkouzenářství prosperovalo. Rolínek však byl velmi plachý a Burianovu podporu dlouho odmítal. 

Nakonec se ale domluvili, Rolínek ulehčil matce a ostatně finanční dostatek svědčil i jeho zdravotnímu stavu. Burian pak odkoupil pozemek nad silnicí z Kunštátu do Rudky, na němž se nacházely pískovcové masivy, které pak sloužily pro vytvoření dalších sochařských děl. Z jedné skály byla vytesána socha prezidenta T. G. Masaryka, která byla slavnostně odhalena 21. října 1928, ale dnes již bohužel neexistuje, neboť musela být v době protektorátu odstraněna. 

Po náročné práci na Masarykově soše odjel Rolínek opět na léčení do Pasek, kde strávil šest měsíců. Již v době, kdy Rolínek pracoval na soše Masaryka, objevily se mezi lidmi názory, kam až by to Rolínek dotáhl, kdyby se mu dostalo uměleckého vzdělání. Burian pro mladého umělce získal stipendium pro studium na Akademii výtvarných umění a nadšený Rolínek na studia skutečně nastoupil a přes velké vytížení prací v Rudce i úspěšně studoval. 

Po návratu z léčení se Rolínek vrátil do Kunštátu, kde vytvořil do skalního masivu sochu lva a vedle ní zahájil František Burian práce na vyhloubení umělé jeskyně, z níž se vytvořit Moravský Blaník. Pro blanické rytíře se rozhodl proto, že nepotřebují být propracováni do úplných detailů. Rolínek vypomáhal ostatním pracovníkům v jeskyni se zpodobením blanických rytířů a poté začal samostatně pracovat na jezdecké soše svatého Václava, kterou dokončil na podzim roku 1930. 

Intenzivní čtyřměsíční práce nemocného sochaře unavila natolik, že se jeho zdravotní stav opět zhoršil a to tak, že nenastoupil do dalšího roku studií na AVU a odjel k rodině do Bořitova. Tam také 11. července 1931, ve věku devětadvaceti let, zemřel. Účast na pohřbu byla značná a sjelo se mnoho významným lidí ze širokého okolí. Rolínka připomíná dnes název ulice v Bořitově, jeho náhrobek na tamním hřbitově, ale nejvíce jeho dochovaná díla, na něž se dodnes soustředí zájem veřejnosti Hezký den!